Řádění u Jirešů

Jirešovic opět pohromadě

2011-12-21T02:05:00.000+01:00

U příležitosti narozenin paní Jirešové se podařilo opět zastihnout převážnou většinu Jirešáků pohromadě. Tentokrát chyběl Vašek a Míša...

Sourozenci s maminkou i bez.

3. měsíc s Beátkou

2011-12-21T01:39:00.001+01:00

Beátka v témeř třech měsících měří 59,5cm a váží 5,72 kg.

Narozeninová

2011-12-21T01:14:00.000+01:00

Tobíkovy třetí narozeniny...

Jelikož je to stejně se zpožděním, tak nevadí když připomenu Nikolčiny červencové páté narozky:-) Jak ten čas jenom letí....

Kočka, co?

2011-12-21T01:00:00.000+01:00

Aneb Nikolčino maskování v zoologické zahradě. Děsí mě, když vidím, jak málo stačí k tomu, abych měla problém poznat vlastní dítě....

Ať žije samospoušť :-)

2011-10-07T01:35:00.000+02:00

Jablko nepadá daleko od stromu :-)

2011-10-07T01:22:00.002+02:00

Aneb není nadto, když výlet s dětmi baví i rodiče :-))

V září vzal Honzík děti na jeden již déle plánovaný extra výlet do německého zábavního parku Churpfalzpark. (Informace v češtině ZDE.) Já jsme s Beátkou jet nechtěla a tak jako druhý dospělák jela nakonec Honzova sestra Jana. Nechala se sice dlouho přemlouvat, ale nakonec si to moc užila :-)))

Děti byly samozřejmě nadšené, o Honzíkovi ani nemluvím... Můžeme jen doporučit:-)

2. měsíc s Beátkou

2011-10-07T00:51:00.000+02:00

Druhý měsíc s Beátkou už byl více cestovní. Nikolka nám odjela nejprve na tábor na Borka s babičkou Helou a dědou Jindrou a poté na Zuzančin tábor do Krasnic. Po Beátčiné kontrole v 5. týdnu (4,13 kg a 54 cm) jsem odjela s dětma na Borka. Bylo tam parádně. Fotila jsem bohužel velmi málo... Nikolka si užila poslední dny prázdnin s babičkou z Kostelce a Tobík si zase užíval individuální společnosti Sárky a Terezky. Beuška nám tam pěkně povyrostla:-))

Šnečí závody

2011-10-07T00:32:00.000+02:00

Nikolka je klasická žena sběratelka. Sbírá nejen plody, listy, květiny, kamení, ale i zvířata.... Přímo se vyžívá ve sbírání slimáků, žížal a hlemýžďů. Jednou tak nasbírala spoustu malých šnečků, kteří byly v lezení opravdu zdatní. Nedalo nám to a uspořádali jsme šnečí závody. Nikolčin šnek samozřejmě vyhrál.....

(Šnečí detail vlevo fotila Nikolka)

Výlety s tatínkem

2011-10-06T23:57:00.000+02:00

Aby se děti doma příliš nenudily a Beátka měla v prvních dnech více klidu, vyrazily na výlety s tatínkem třeba do leteckého muzea nebo do ZOO. V leteckém muzeu je tedy více zaujaly kalužiny, ale účel byl splněn. V ZOO zase vystoupení lachtanů Melounka, Julinky a Báry....
Koncem prázdnin byly na jednom extra výletě, o kterém napíši zvlášť později....

1. měsíc s Beátkou

2011-10-06T23:45:00.000+02:00

Jak jste si zajisté všimli, tvorba našich webových stránek byla nyní odsunuta mezi úkoly, které nejsou prioritní. (Pomalu se tam přesouvají i jiné činnosti a podle toho vypadá naše domácnost :-)) Tím si nechci stěžovat, že bych s Beátkou nestíhala, jen jsme prostě více venku a když jsme venku, těžko doma uklidím, že? No, ale jak se tam ten binec udělá, když jsme vlastně venku????? ....se asi ptáte... Prostě udělá, ale už SE neuklidí.....)

Zpoždění bych teď ráda dohnala a dostala se do aktuální doby. Pro urychlení to tedy budou převážně fotky. Vybírám pár kousků z prvního měsíce:

Beátka je na světě :-)

2011-07-16T13:51:00.001+02:00

V úterý 12.7.2011 v 17,05 hod se naše rodina rozrostla o krásnou holčičku:

Jmenuje se BEÁTKA

měřila 50 cm a vážila 3,47 kg

Útulňáci

2011-06-24T01:52:00.000+02:00

Nikolka si velice potrpí na útulno a také si ho kolem sebe ráda vytváří. Každý den si například vyrobí co neútulnější pelíšek. To se obskládá úhledně polštářkama a plyšákama, deku pěkně natáhne. Vše má své místo.

Tobík od ní už něco také odkoukal, ale někdy nezná míru......když je jdu zkontrolovat, nestačím se divit :-))))

Besídka ve školce

2011-06-24T01:34:00.002+02:00

Děti si ke dni matek tradičně připravily ve školce besídku s písničkami, básničkami a pohádkami. Moc se jim to povedlo. Tobík se občas také připojoval. Na závěr jsme my, maminky, dostaly od dětí krásné přáníčko a dětmi vyrobený keramický výrobek.

Poté byl tentokrát pro děti připraven zákusek, který velmi chytře vyrobila jedna z maminek. Na každém zákusku mělo každé dítko svoji školkovou značku. Nikdo se nehádal a nepral. Jen Tobík pořád nechápal, kde má zákusek on.....

Na květnové pouti - Lázně Toušeň

2011-06-24T01:09:00.000+02:00

Začátkem května nás Honzík pozval na pouť do Lázní Toušeň. Děti byly samozřejmě velmi nadšené. Honzík taktéž. Já jsem fungovala jako fotograf a držák balónků a bot....:-) Každý si mohl vybrat 3 atrakce a jeden balónek.
Tobík poprvé ochutnal cukrovou vatu. Byl legrační, klasicky nejdřív moc nevěřil tomu, že se to může jíst....

Největší úspěch měly u Nikušky vylepšené trampolíny a u Tobíka bezkonkurenčně skákací hrad s balónky.

Lyžovačka - (doháním resty I.)

2011-06-24T00:33:00.000+02:00

Tak jsem si konečně našla nějaký čas a doufám, že doženu resty na našich stránkách.

To, že čekáme třetí miminko už asi není nikomu tajemstvím - zvlášť teď, kdy jsem v 36tt a břicho je nepřehlédnutelné :-)). To je také ten hlavní důvod, proč raději volím spánek místo nějakých stránek :-)

Dnes jsme si ale jaksi nadespala a tak doženu alespoň kousek.....

Lyžování v Říčkách v Orlických horách aneb super jarní prázdniny:

Sestra Zuzanka - spoluúčastnice "zájezdu" mi velmi zjednodušila práci svým článkem "Lyžníci" z 25.2.2011, kde detailně popisuje celou naši výpravu. Zajisté většina z Vás již četla.....

Měli jsme veliké štěstí, jelikož jarní prázdniny připadly zrovna na dobu, kdy byly děti zdravé. Jsem za ně moc ráda, jelikož si to myslím báječně užily... Děkuji Zuzance za pomoc a prvotní nakopnutí a také babi a dědovi z Rokytnice za poskytnutý azyl.

Děti - lyžaři (Kryšťa, Julinka a Nikolka) byli naprosto skvělí, byla jsem z nich nadšená. První den byli rádi, že se udrží na těch svých špejličkách a po dvou lekcích jeli již na velký kopec (přes 2 km) a celý ho sjeli!!!! Julinka s Nikolkou měla opravdu jen jednu lekci za den, víc by nevydržely a v Rokytnici nebyl na trénování sníh. I přesto ten pokrok byl ohromný. Tiše jsem jim záviděla a moc se těším na příští rok, kdy si to s Nikčou na horách hezky užiju. Nic nepodceňuji a již letos jsem si zamluvila babičku "hlídačku" z Kostelce :-)

Zuzanka se rozlyžovala bez velkých problémů, myslím, že by to zvládla i sama.... Toho instruktora ji vůůůůůbec nezávidím :-)) Večerní pohodička s medovinkou ji dodávala energii :-)

S Tobíkem a Kopíkem jsme to nakonec také sladili bez problémů. Nejprve jsme snědli všechny svačiny, poté pochutiny a v pátek jsme přistoupili rovnou k odměnovému lízátku.... No vždyť říkám - bez problémů :-)

Mě pobyt na horách také velmi prospěl, jelikož mi začaly ustupovat těhotenské nevolnosti a docela dobře jsem se rozjedla. Že by v tom hrály roli karbanické večery se Zuzankou a pytlíkem brambůrků???? Jediné, co se zhoršilo, byl můj téměř vyléčený ztracený hlas.... Ale proč?????

Takže pro osvěžení dodávám jen pár fotek:

Čekaní na vybrané instruktor

Rozcvička

Kryšťa a jeho Vzor

První nastupování na dětský vlek

Konec prvni lekce

První lekce

Sjezd velkého svahu

Svačinka II.

Svačinka nelyžařů I.

Odměnové lízátko od instruktorky

....i pro lyžaře zbylo :-)

Srážka

trest......

....dokonán

Lyžařská rodinka (Zuzanka na svahu)

Nevadí, že nemluví....

2011-05-06T23:36:00.002+02:00

Tak jsem byla před časem s Tobíkem na hřišti. Přišla tam maminka s holčičkou mladší než je Tobík. Proti Tobíkovi nesrovnatelně lépe mluvila. Tvořila věty a bylo jí krásně rozumět.

Po chvilce nastala situace, kdy byla jedna z holčičkou vyhlédnutých houpaček obsazená. Ona ale na jinou nechtěla, začala se vztekat a maminka jí bez řečí táhla pryč. Když se hřištěm začalo ozývat zcela jasně a zřetelně:

"Nech mě na pokoji", "Netahej mě za tu ruku" a jiné další "oblíbené" hlášky, jen jsme se pousmála a řekla si:

"Nevadí, že nemluví......"

Je pravda, že teď se Tobík v řeči velice zlepšil. Mluví dost, ale málokdo mu rozumí.... Musíme na tom zamakat.

Jedno z neoblíbenějších a nejčastěji používaných je:

" Já KÁÁM (sám)"

" Já ANO. Ty NE, Kouko !!!!"

Nejsou puntíky jako puntíky

2011-05-06T23:05:00.001+02:00

Styl interiérových doplňků typu puntík - proužek - kostička mám velice ráda. Vždy mne zaujme a nadchne, potěší oko i duši. Je takový lidský, milý a mě blízký....

Děti se tedy rozhodly mě puntíkama patrně překvapit a to dost netradičně.

Dříve uvedená akce "ptačí chřipka" byla tehdy zakončena píchnutým ouškem Nikolky a antibiotiky. Den po jejich dobrání jsem k mému úžasu u Nikolky objevila puntíky - NEŠTOVICE. V tu chvíli jsem odcházela z dětského pokoje, nevěřícně jsem kroutila hlavou a opravdu nevěděla, zda se smát či brečet. Bylo nad slunce jasné, že se tomu Tobík také nevyhne a my se tedy z bytu ještě několik týdnů nedostaneme...

Teď už to máme zdárně vše za sebou a jsem tomu MOC ráda. Příště snad už dostanu ten puntíkatý hrníček :-))

Tobík 2 týdny po vysetí: Lekce plavání na suchu

oblíbená interiérová zábava

Ptačí chřipka nebo co?

2011-03-08T21:48:00.001+01:00

Nikolka měla mít ve školce karneval.

Téma: Pohádkové bytosti a zvířátka.

Nejen od Nikolky jsme si vyslechla důrazné připomenutí, že nesmí být NIC bojového. Žádní SpiderMani, želvy Ninja, BadMani. Nic takového. (Buď chce paní učitelka přimět maminky k tvořivosti nebo je to opatření proti případnému řádění těchto super hrdinů. Jedna paní učitelka je už totiž déle nemocná...)

To by neměl pro nás být problém. Říkám si: "Letos ani nic vyrábět nebudu, máme toho doma dost.... Nikolka bude chtít jít jistě za princeznu (šaty z Vánoc nosí denně) nebo vílu (lze využít stejné šaty, jen přidáme křídla a hůlku - také máme). Pokud ne, máme přece v zásobě kočičí čepičku, dinosaura, berušku, čarodějnici, rytíře.... Neustále tvoříme nějaké převleky.

A tak jsem Nikolce předložila návrhy, za co vše by mohla jít. Popřemýšlela a odpověděla jednoznačně:

"Mami, půjdu za sýkorku..." Hotovo, tečka, konec diskuze :-). Nevadí, času dost, ještě jí to rozmluvím. Absolutně nevím, jak bych tvořila právě sýkorku???? (Tu si velmi oblíbila při návštěvě v Olomouci.....děkuji děvčátka :-))

Je den před karnevalem, Nikolka názor nezměnila. Zapínám mozkové závity a opět se přesvědčuji, že v časovém pressu jsme schopna i něco vymyslet. Hurááá, něco mě napadlo, jdeme nakoupit krepové papíry a pár peříček. Přijela babička, takže si to s Nikolkou naplno užíváme, jelikož je o Tobiáška-záškodníka postaráno. Tavná pistole je opět náš největší pomocník, zvládáme to i bez šicího stroje :-). Jednoduše, rychle... Babička se snaží vylákat děti ven a tak nabízí návštěvu cukrárny. Nikolka odmítá, i přes cukrárnu chce pomáhat.

Škrabošku tvořím sama, s kostýmem mi Nikča velmi pomohla. Stihly jsme pouze přední část a večer odcházíme s Honzíkem do kina - musíme využít vzácné hlídání. Po příchodu dodělávám zadní díl, dolaďuji detaily, chystám vše potřebné do školky. Ulehám unavená, ale velmi spokojená s našim výsledkem v 1:30.

Nikolka ve 4:00 přichází do ložnice se zimnící. Zjištuji, že dost hicuje. Měříme teplotu. 39,6°C. Paráda. Co to zase je?????

Je jisté, že na karneval se nejde....nevadí. Hlavně ať je v pohodě. Nikolka mi v horečce líčí, jak tam teď v tělíčku lítá hrozně rychle ten poručík a organizuje likvidaci bacilů. (Ať žije seriál Byl jednou jeden život:-)). Sama mluví děsně rychle: "Víš mami, to lítá takhle rychle: Vžunk, vžunk....." Po utlumení horečky už poručík lítá jen: Vžžžžžuuuunnnnkkk, vžžžžžuuuunk.....:-)

Závěrem musím uznat, že jak se mi do toho dělání tentokrát nechtělo, nakonec jsme si to moc užila. Jsmm vděčná Nikolce za výzvu, kterou pro mě připravila. Studovala jsem i barevnost sýkorky:-). Sama bez jejího podnětu bych takovou masku nikdy nevytvořila. Masky jsou (alespoň pro mě) fakt super tvoření. Člověk se na tom parádně vyřádí :-)))

Tady je výsledek.....

P.S. Nyní je týden poté, co jsme tvořily. Nikolka má stále teplotu, kašel, šílenou rýmu a pobolívají ji ouška..... Tobík v tom od pátku jede solidárně také - bez oušek. Zdá se, že nemoc je téměř na ústupu, ale táhne se to.....

Nikdo mi neřekl, že sýkorky přenáší ptačí chřipku.....

Výlet do Prahy

2011-02-27T19:47:00.002+01:00

Honza se chystal do Prahy předat do MBank nějaký dokument. Využila jsem situace a nabídla mu děti :-). Nooo, že by se projeli metrem a na schodech a tak....

Honzík souhlasil a tak se ptám Tobíka: "Tobí, pojedete s tatínkem metrem?"

" Jooooo. joooo, metleeem,metleeem", nadšeně křičí Tobík a někam běží.....

....za chvíli přibíhá :-))))

Nikolka a žvýkačka

2011-02-27T19:43:00.002+01:00

Nikolka začala před nedávnem občas žvýkat žvýkačku. Dnes odpoledne mě požádala, zda by si mohla jednu vzít. Vzala si ji a zjišťuje, že je dosti pálivá. Vzdát se jí ale nechce.

Po chvíli je vybízím:

"Nepůjdeme s odpadem, abychom se malinko provětrali?"

Nikolka mi ležérně odpovídá:

"Mami, běžte jen s Tobíkem. Já jsem dost provětraná od té pálivé žvýkačky...."

Tobík hraje prší...

2011-02-27T19:39:00.002+01:00

Hrajeme s Nikolkou prší. Aby se Tobík nenudil, drží mi pečlivě karty.
Jsme na řadě. Nemáme vhodnou kartu a tak Tobíkovi říkám:

"Tobí, nemáme, musíš si líznout".

On neváhá, vyplazuje jazyk a všechny karty v ruce olízuje....:-)))

Zkracujeme si nejen dlouhou chvíli

2011-02-27T19:36:00.002+01:00

Tobík už byl zase děsně zarostlý a tak jsem se i v rámci zkrácení dlouhé chvíle rozhodla ho ostříhat. On byl docela svolný, především proto, že jsem mu slíbila bonbónky (typu Lipo). Spotřebovali jsme jich "pouze" 6 díky kombinaci s právě běžící včelkou Májou.

A výsledek posuďte sami.....

Poslední úpravy před:

Po akci:

Olomoucké přírustky

2011-02-24T22:30:00.004+01:00

V první řadě chci těm, s kterými se nevídáme tak často, popřát dodatečně mnoho štěstí a zdraví do nového roku.

Na našich stránkách, jak jste si jistě všimli, se v tomto roce rozjíždíme kapku pomaleji. To především díky tomu, že se vlastně téměř nic nedělo. Nikolky se koncem roku chytnul nějaký fujtajblík streptokok, a i když vypadala i se chovala velmi zdravě, nechtěl se jí pustit. Nechodila do školky a my nikam raději nejezdili. Výborná kombinace, následky nebudu rozebírat.....:-)

O to víc jsme se těšili na návštěvu Olomouce, kde jsme nebyli 3 měsíce.

"Miminka" Emmička s Violkou nám jaksi povyrostla, že?

Návštěvu jsme "načasovali" výborně, jelikož se den před našim příjezdem narodilo nové hříbátko. Proto jsme s radostí navštívili i koňskou část Minxovic rodiny. Tentokrát se nejezdilo, jelikož koníci byli po očkování a tak jsme každého osobně pozdravili v boxu. Nikolka i Tobík byli na můj vkus až moc nebojacní. Nikolka si od každého koníka nechala ožužlat svůj klobouček, stála trpělivě před nimi, jako by tam chodila denně.....

Jelikož to píši opět se zpozděním, co není na fotkách si nepamatuji....:-))

Vlastně ano, matně si vybavuji, že Nikuška byla jaksi více drzá a hrozně se předváděla. Proto se ani nedivím, že se můj chrapot, s kterým jsem do Olomouce přijela, zlepšil jen velmi nepatrně.
Z Olomouce jsem s dětmi odjela rovnou na hory do Rokytnice a o tom zas příště:-)

U kadeřnice

2010-12-22T00:36:00.001+01:00

Nikolka chtěla zachovat delší vlásky a ustřihnout ofinku. Tak to s paní kadeřnicí vymyslely....

U Tobíka bylo cílem ostříhat a to rychle. Lízátko snědl dřív než se dostal na řadu, ale úkol byl nakonec přece jen splněn. Uffff.

Malí závodníci běží pro Zrnka

2010-12-21T23:58:00.001+01:00

V neděli 12.12. jsme se s radostí zúčastnili prvního (zkušebního) Dobroběhu Klubu pomalých matek při Baby-cafe.cz pro Zrnka o.s.

Ujali jsme se také výroby startovních čísel. Nikolka to brala velmi zodpovědně a moc mi pomohla při tisku číslic. Foukali jsme nakonec fixami na textil. Každé číslo bylo originál:-)

Dětem se závod moc líbil a ještě více zázemí rodinné čajovny, kde využili všeho, co bylo po ruce. Bezkonkurenční byly bubínky. Opravdu parádně se vyřádili. Nikolka neustále vyvolávala: "Lidé, za chvíli začne hudba, připravte se k tanci...."

Honzík se pro tentokrát ujal role zkušeného uspávače a bravurně uspal roční holčičku, zatímco rodičové běželi závod.....

Nakonec jsme si báječně zabobovali.

Star Dance II - volný styl

2010-12-21T22:47:00.001+01:00

Nemůžu si pomoct, musím to sem opět dát........

Nadšená žehlířka

2010-12-21T21:56:00.001+01:00

Jak jsem již kdysi zmínila, žehlí se u nás pouze když přijede babička z Kostelce. Já ji chystám průběžně Honzovy košile, ona je žehlí, když my jsme večer pryč.

Tentokrát toho bylo jaksi více, jelikož se nám podařilo chytnou vši (tedy vlastně jednu veš a pár hnid). Deratizaci jsem provedla velmi důkladnou, podstoupila ji i babička hned když přijela....:-) Prádla bylo tedy tentokrát požehnaně a žehlení také více. Bylo mi doporučeno žehlit především povlaky od polštářů. Babička se toho ochotně ujmula a Nikča stále žadonila, že chce žehlit také. Nachystala jsem jí tedy také kupičku a ona žehlila hned po babičce. Žehlila nadšeně, radostně, opatrně a toho, že nemá žehličku v zásuvce si všimla asi po 20 minutách :-)

Mobil made by NIKI

2010-12-19T01:51:00.003+01:00

Nikolka byla nemocná, nechodili jsme ven a tak se občas stalo, že na ní přišla nuda. Tu ale umí celkem hravě zahnat a dokonce k tomu již někdy nepotřebuje ani mě. Sama si vzala "Velkou knihu skvělých nápadů", našla jeden z nápadů a řekla: "Tohle si vyrobím". Jak řekla, tak učinila. Já ji pomohla jen s nastříháním proužků a konečným zavěšením na špejle. Ve skutečnosti je tedy daleko krásnější.....

Loutkové představení

2010-12-19T01:35:00.002+01:00

Bylo to kouzelné:-) Sami si vymysleli, sami připravili. Na konci tajný pohled do zákulisí.

Dnes nevařím

2010-12-19T01:27:00.002+01:00

Nemusím, mám na to zdatné pomocníky. Zabaví se, neškodí a já mám uvařeno-ideální. Výsledek byl výborný. Příloha byla rýže a dobrovolníci z řad trpělivých ji jedli hůlkami. Tobiášek mezi nimi nebyl. Hůlky okamžitě zahodil a dožadoval se VELKÉ lžíce :-)

Taneční řádění aneb přísný trenér opět v akci

2010-12-19T01:16:00.003+01:00

Trošku jsem to tady flákala a tak teprve teď doplňuji více méně pár fotoreportáží. Začínám s moji oblíbenou a někomu již avizovanou - taneční. Je to jen zlomek fotek, ale ty grimasy mě vždy dostávají.... :-))

Pan trenér Tobiáš občas používá opravdu drsné metody, ale výsledek je uspokojivý po všech stránkách....

Angličtina (nejen) pro prťata

2010-11-09T00:40:00.002+01:00

Tuhle jsem hledala nějaké opravdu velmi jednoduché anglické písničky pro děti a proklikala jsem se na stránky učitele Grega. Učí v Japonsku a jeho metody se mi zdají úžasné.

Proto přikládám odkazy, kde je pár velmi jednoduchých písniček, ale i ukázky z hodin:

The Hello song:
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/18/Bug9KcDCYzs

Song: What's Your Name?
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/20/dSM1dZkJeh4

(Je tam ještě pár dalších takových písniček, zajisté najdete.....)

ukázka hodiny:
http://www.youtube.com/user/aireenglishschool#p/u/0/vwCwj21MdlY

abeceda:

http://www.youtube.com/user/aireenglishschool

Tobiášek miluje Hello Song a obávám se, že pokud ho ještě párkrát uvidí, bude umět dřív anglicky než česky. Asi budu Gregovi metody aplikovat na Tobíka v češtině:-))

Dýně na dluh a sirky

2010-11-04T23:56:00.003+01:00

Dýně:

Udělala jsem si s dětma procházku. Cílem bylo, koupit dýni. Dobrý nápad, špatné provedení. Peněženku jsem si dala do kapsy bundy, která zůstala na věšáku:-)).....

Ale máme hodnou paní květinářku a dýni mi vnutila na dluh:-)

Sirky:

Poznatky:

Chrastící sirky zaktivují zaručeně každé dítě....
Za MOJE použití sirek jsou děti ochotny udělat cokoli - přinesu, odnesu, umyji, obleču, vyčistím ......hlavně maminko už zapal tu svíčku :-))
UKLIĎ SIRKY NA JINÉ, DĚTEM NEDOSTUPNÉ MÍSTO!!!!!!!

Abraka dabra a Jirešovic jsou pokupě:-)

2010-11-04T23:05:00.001+01:00

Stačí se jen zmínit v komentářích a hned se tak stane.....aneb prosba paní Jirešové téměř vyslyšena.

Foto z narozenin paní Jirešové, kde se sice jen na chvilku, ale přece sešly všechny její děti a bez jednoho všechny vnoučata. Chyběl jen nejstarší vnuk Vašík a snacha Jana. No tak příští rok to zajisté klapne :-) Bylo to bezva:-)

Že bych si taky na něco v komentářích postěžovala, když to tak funguje?:-)

Nikolčin trenér je třída

2010-10-30T16:28:00.001+02:00

V souvislosti s Velešínským půlmaratonem nesmím opomenout také dětský závod, kterého se zúčastnila Nikolka. Běžela spolu dalšími dětmi 150m.

Moc se na to těšila. Já si dopředu nebyla jistá, zda budou soutěžit i tak malé děti a tak jsem jí raději nic neslibovala.... Ona mě ale stále přemlouvala a říkala: "Tobík chce, abych vyhrála a tak to zkusím....Že jo, Tobi"

Závod se běžel během půlmaratonu, takže mám informace pouze zprostředkované. Nikolka nakonec skončila ve své kategorii 1. ze dvou:-)). Dostala pro ni velmi cenný Diplom (stále mi tvrdila, že dostala Duplo...) a blok na kreslení:-)

Nikolka se svým přísným trenérem :-)

Sportu zdar :-)

Velešínský boj nejen s veterány

2010-10-30T15:27:00.006+02:00

Dnešní článek bude zcela z jiného soudku a sobecky ho věnuji sobě.

Minulý podzim, jsem si řekla, že bych měla konečně zase začít pravidelně sportovat. Běhání kolem dětí mě jaksi z této stránky neuspokojovalo. Potřebovala jsem činnost, která není závislá na čase, a nejlépe ani na přítomnosti Honzíka. Začala jsem tedy pravidelně provádět skoky přes švihadlo a posilovat ve třech sériích. Před touto činností bylo nutné se trochu zahřát a tak jsem si, pokud to bylo možné, zašla tak na 15 minut zaběhat.

Postupně jsem ale začala zjišťovat, že mne daleko více baví vypadnout ven a běhat, než hopsat doma (...myslím přes švihadlo...to druhé hopsání mne baví dost a stále:-)).
Tak 3x týdně jsem se tedy proběhla a šlo mi to čím dál lépe. Trasy jsem prodlužovala a zvládala s větším přehledem. V tu chvíli ve mě začala hlodat myšlenka na zdolání půlmaratonu (21,1 km). Přes zimu jsem běhání moc nedala a tak připadal v úvahu letní termín. S prvním během v horkých dnech ale na vlastní kůži zjišťuji, proč nejsou žádné půlmaratony vypsané na léto. Vybírám tedy termín na konci října, abych stihla přípravu dle 9-ti týdenního optimalizovaného plánu. (Optimalizovaný je proto, že je méně náročný na čas.) Plán poctivě dodržuji, ze začátku přidávám i den či dva běhání navíc dle normálního plánu. Shledávám, že dlouhé běhy mě tak neodrovnávají jako rychlé krátké úseky.... fuj, jen na ně pomyslím.... Aby ne, nejsem žádné peříčko, že? :-)

Termín závodu jsem nakonec o týden posunula, jelikož jsem našla půlmaraton, který se běží blíž a taky jsem stihla doléčit mírný kašel....

S blížícím se termínem, začínám mít zmatek v hlavě. Snažím se najít ještě nějaké informace i o výživě před, během a po závodě. Tak to je úplný guláš.....
"Mám tam vůbec jet? Mám dost natrénováno? Trochu mě pobolívá zadní strana stehna, nezhorší se to? Ty energetický gely nemám vyzkoušené, nebude mi z nich blbě?"
A tisíce podobných otázek. Další den se mi ale rozsvítí a je rozhodnuto. Jedu.

Vyrazili jsme tedy všichni do Velešína (u Českého Krumlova) na půlmaraton, který byl současně i mistrovstvím republiky veteránů (veteránská kategorie je jen pro zajímavost již od 35 let, nejstaršímu závodníkovi bylo 73 let).

Můj cíl je doběhnout. Honzíkovi sděluji, že budu ráda, když to dám za 2:30. V mé hlavě je ale čas 2:20, který bych ráda zdolala. Již při rozcvičování zjišťuji, že většina patří k profi běžcům, takže je jasné, že budu vlát na ocase.

Vyrážíme na trať. Vím, že nesmím přepálit začátek a držet si svoje tempo a tak nechávám většinu zmizet nenávratně pryč. Tep mám vyšší než jsem zvyklá, proto dle rad odborníků zkouším prohodit pár slov se spoluběžkyní. To zvládám a běží se mi dobře, tak to je OK První občerstvovací stanice na 6 km se blíží a mě se běží stále celkem dobře.

Poté přichází úsek 4,5 km, který je převážně do mírného kopečka. Není to žádné kafíčko, ale jde to. Potkávám první běžce, kteří už běží zpět. Někteří mě povzbudí a já jim jen tiše závidím, že už mají víc jak půlku za sebou. 10 km mám asi za 59 minut. To je pro mě velice slušný čas:-). Jsem mile překvapena:-) . Toto tempo si držím i nadále. Nemůžu se dočkat další občerstvovací stanice a konstatuji, že příště jedině s vlastními zásobami tekutin. Dávám si energetickou tabletu a liju do sebe vodu.

Míjím 16km a začínám toho mít plný kecky. Trasa mírně do kopečka, nikoho již nepotkávám, snažím se držet stálé tempo. V tu chvíli netuším, že to nejhorší mám těsně před sebou. 19 km jsem měla za pro mě velice slušných 2:02.

Zbývají 2 poslední kilometry a pro mě začíná obrovský boj a to nejen fyzický. Boj se sebou samou. Běží se mi fakt hrozně špatně. Zjišťuji, že mám dost vysoký tep, proto zpomaluji. V tu chvíli mám sto chutí se na to vykašlat. Boj pokračuje, ale nakonec to neudělám. Nemůžu, nemůžu to vzdát. Už mám tolik za sebou. Tep se snižuje velmi pomalu a tak běh prokládám 2x asi na 50 m chůzí. V tu chvíli mi to moc pomohlo.

Pokračuji ve velmi pomalém tempu a potkávám vyklusávající se běžce, kteří mi fandí a utěšují mě, že už jen 100m. Já ale vím, že to je 200m a v tuto chvíli se mi to zdá zatraceně daleko. Nakonec přeci jenom dobíhám do cíle. Nikolka, Tobík i Honzík mi fandí. Jsou to miláčci:-). Díky za to.

I přes to, že jsem v cíli řekla tolik "optimistické": "Již nikdy více", teď vím, že si to zase zopakuji. Budu trénovat podle normálního plánu, dám dolů alespoň 5 kg a místo nich si ponesu vlastní tekutiny!!!
Dvě hodiny po doběhnutí se mi totiž dělá špatně a pomůže jen výraznější doplňování tekutin. Doma si ověřuji, že jde s největší pravděpodobností o dehydrataci, proto také ten vysoký tep na konci. Vhodné tekutiny doplňuji ještě dnes:-)
Také bych pro příště vybrala nějaký větší půlmaraton, kde budou i amatéři.

Můj výsledný čas byl tedy nakonec 2:16:52 a skončila jsem v mé kategorii na 3. místě (ze třech :-)). Pocit štěstí se již dostavil v plné míře a nyní jsem moc ráda, že jsem svůj boj vyhrála a nevzdala to. Tím se mi potvrzuje, že vytrvalostní běhání je hlavně o hlavě:-)

Co dodat nakonec? Snad jen to, k čemu jsem po chvilce běhání dospěla a co mi moc pomáhá i v běžném životě:

"NEHLEDEJ VÝMLUVY, HLEDEJ PŘÍLEŽITOSTI."

P.S. A jinak, moc děkuji především Tobě, Honzíku, za obrovskou podporu, která se mi od Tebe dostává.:-))

Razítkovaná

2010-09-19T23:37:00.000+02:00

Honzík se včera ujal zábavy pro děti. Napínal nás je do poslední chvíle, ale když vytáhnul brambory a poté se marně sháněl po barvách, bylo mi jasné, že se budou vyrábět razítka.
Oželela jsem tak oblíbený nákup potravin a výroby razítek jsem se zúčastnila i já. Honzík mi nejdřív vtipně přidělil horší nůž a sám si zlehka tvořil tvary typů autíčko a kytička.....

Dětem i mě se zábava moc líbila, Tobíkovi však nejvíce vymačkávání temperovek....

Těšíme se na další nápady :-)

Babička učí děti mluvit sprostě.....

2010-09-19T22:59:00.000+02:00

Babička z Kostelce koupila dětem korbáčiky (sýr - pletýnky). Nikča i Tobík ho přímo vdechli. Za půl hodiny se Niki ptá:

"A proč se ten sýr vlastně jmenuje KURVÁČEK ?..." :-))))

Dovedete si představit, jak by šel na dračku sýr s tímto názvem? :-))

Nikolka ve "službě"

2010-09-19T22:53:00.001+02:00

Minulý týden měla Nikolka premiéru. Byla 4 dny mimo domov bez rodičů. Zůstala totiž sama u babičky z Kostelce. Bylo to takové chvilkové rozhodnutí, s kterým babička i Niki celkem radostně souhlasily. Obě si to zdá se moc užily, jelikož si již při příjezdu domlouvaly, kdy že zase spolu někam vyrazí. Stihly si udělat výlet do Chrudimy, Hradce a zpět do Kostelce. Sklidily zahrádku, zašly na houby, všude jezdily vláčkem, no myslím, že si Nikolka dokonale odpočinula od svého bratra t.č. mlátiče, tahače, kousače....

Tobík si na svoji sestru vzpomněl pouze 10 minut po odjezdu z Kostelce, kdy začal ukazovat na sedačku, kde místo Niki "seděla" taška". Vysvětlení, které následovalo stačilo, on spokojeně usnul a již se na Nikču neptal.

Nikčinu nepřítomnost si patřičně užíval tedy až na chvíle, kdy u nás byl na návštěvě Kopík.... To jaksi Tobík nemohl rozchodit, takže svoje mlátičské metody uplatňoval na Kopíka (více než obvykle) a ten, vycvičen od svých sourozenců, téměř bez ustání křičel. Někdy tedy spíše preventivně.

Já jsem využila situace a rozhodla jsem se konečně došít kapsář pro Nikču. Nakonec nezůstalo jen u kapsáře. Zvelebili jsme Nikolce celý spací koutek (polička, lampička, záclonka, potažená postel....). Není nad to dělat pod tlakem, alespoň u mě to funguje výborně:-))

Ovšem nejbáječnější na celém tom výletě bylo přivítání Tobíka a Nikči. I přes svoje rozepře spolu začali bláznit, válet se po sobě, hopsat po postelích a u toho se bez ustání řechtali jak blázni. Tobík neustále Nikču někam lákal svým krtečkovským "POĎ, POĎ" a ona ochotně chodila za ním a dále ho bavila.

Byli kouzelní a šťastní. A my ještě víc. Jsou to naši velcí miláčkové :-)

Inspirace k nezaplacení

2010-09-19T22:29:00.000+02:00

Také příznivcům našich stránek nemohu odepřít téměř kompletní I2M Team aneb vnoučata Helenky a Jindry. Chybí pouze duo Violka a Emmička, neměly oblečen dres a ještě si dovolily usnout....

Řádění nekončí :-)

2010-09-05T23:25:00.001+02:00

"Nebojte se, nepřestali jsme řádit, jen jsme si užívali prázdnin :-)..."

Dinosauři v bazénu

2010-06-20T02:48:00.001+02:00

Na poslední chvíli jsme se dostali na náhradu plavání a dozvěděli jsme se, že máme mít originální čepici do vody, ve které bude možné plavat. V záloze byla sice kočička, co jsem šila Julince, ale Nikolčin oblíbený dinosaurus byla výzva. Z časových důvodů naštěstí nebylo možné nic šít a tak bylo jasné, že musí přijít na řadu moje oblíbená tavná pistole.

Po obědě jsem tedy uložila všechny děti (hlídala jsme i Prokopa), dala si kávičku (již piji i s kofeinem), nechala jsem chvíli pracovat moje zarezlé mozkové závity a pustila se do toho. Za necelou hodinku jsem měla čepici pro Nikču i pro mě a jako bonus drápky a náramky pro Nikču.

Potřebujete:

silonkové podkolenky
kousek karimatky
tavnou pistoli
nůžky

Výroba je velice snadná a opravdu velmi rychlá. Nikolka i ostatní děti byly nadšené.

Vítej sluníčko aneb vodní bitva v Solnici

2010-06-20T02:20:00.006+02:00

Potřebuje toto vůbec nějaký komentář? Možná jedině, že krátká návštěva v Solnici se maximálně podařila, děti se náramně vyblbly a oslavily příchod pořádného sluníčka. Jak je z fotek patrné, bojoval nejstarší Míša proti všem holkám. Později se přidaly i další děti z okolí. Tatínkové fungovali jako dobíjecí stanice a maminky si mohly krásně popovídat :-) Tak si představuji ideálně strávené odpoledne. Po vodní bitvě následovalo bublifukové řádění ...

Voda došla....

Šatičky ze zavinovačky

2010-06-20T01:59:00.001+02:00

Sárka (nejstarší neteř) má svoji nejlepší kamarádku Zuzanku. Chovají se k sobě moc krásně a já ji takovou kamarádku moc přeji. Když jsme byli v Olomouci, měla Zuzanka zrovna narozeniny. Sárka pro ni chtěla koupit nějaký dárek a Pavlínka mě pověřila, ať se Sárkou zajdu něco koupit. Sárka mi řekla své tipy, mezi kterými byly i oblečky na Zuzančinu panenku. HA, vyřešeno. Nemusíme nikam jezdit a utrácet zbytečně penízky. Obleček ušiji večer. Ráno bude připravený, slíbila jsem....

Jedny šatičky na panenku už jsme spíchla Nikolce a taky vím, že práce v časovém pressu mi jde nejlépe, proto jsem neměla důvod si nevěřit.... Mamka mi poskytla nádherný materiál v podobě vyřazené zavinovačky. Ušila jsme tedy zase šatičky.

Moc mě to bavilo a těšilo, že můžu pro Sárčino krásné kamarádství něco udělat. Jelikož byl ale materiál dost vetchý a Tobiášek dost nechápavý, skončila jsme nad ránem.... Odměnou mě byla Sárčina a Zuzančina radost. Hřeje mě to u srdíčka ještě teď. :-) Díky Sárko za tuto příležitost.

P.S. Za dva dny píše Pavlínka, že se šatičky roztrhly na bříšku.... Poučení pro příště :-)

Kočárkování v Olomouci

2010-06-20T01:57:00.002+02:00

V Olomouci se opět dostává do popularity jezdění s kočárky. Pro někoho povinnost, pro jiné zábava. Tobíkovo prvotní nadšení vydrží asi minutu. Oproti tomu Nikolka se projevuje jako profesionální maminka. Strčila by do kapsy leckterou prvorodičku. Nechybí ani plína proti sluníčku. (Jen škoda, že zrovna žádné nesvítí .-))

Besídka na závěr

2010-06-20T01:54:00.002+02:00

Nikolce pomalu končí její první školkový rok. Když bych měla shrnout jeho průběh, nedopadlo to vůbec špatně. Žádné brečení ráno při loučení, žádné razantní odmítání školkové docházky, žádné velké přemlouvání. Když začínala, byla velice natěšená. Neměla tudíž žádný problém v začátcích. To také díky tomu, že se třídy věkově nerozdělují (děti zůstávají ve stejné třídě a mají stále stejné paní učitelky) a díky tomu mohla chodit s Kryšťou a Julčou (bratranec a sestřenice). Čekala jsem, že do 2 týdnů či později nastane zlom. Stále čekám, Zlom nenastal. Jediný náš problém je bláznění při odchodu a ignorování příkazů maminky :-). To ale již řeším tím, že na ní prostě počkáme s Tobíkem venku a ona se sama obuje a oblékne. Je přece už "starší", jak nám stále zdůrazňuje.

Paní učitelky jí chválí a nestěžují si na ni. Spolupracuje dobře, obléká se prý výborně a rychle :-)....
Tento rok navštěvolala 2 kroužky v rámci školky - foukací harmoničku a keramiku. Harmonička je skvělá (doporučení Zuzanky nezklamalo), velmi jí baví a dokáže jí zabavit kdykoli a kdekoli. Nejraději hraje v autě :-) O keramice moc nemluví, ale výsledky jsou tedy alespoň pro mě nádherné.

To, že Zuzančiny děti chodí do stejné třídy má nesporně spoustu výhod nejen pro Nikolku, ale i pro mě. Nedávno měly děti besídku. Zuzanka nejen že fotila, ale napsala o besídce rovnou i krásný článek. (K článkům patří i úvodníky, které najdete po kliknutí na Úvod.) Popis i fotky hovoří za vše. Moc jsme se pobavili a nasmáli.
Jediné, co mohu dodat, je přání, které Nikolka napsala do mého srdíčka : "Maminko, nakreslila jsem Ti malinkou kytičku, to je pro Tebe dáreček."
Je to miláček :-))

Zvířátkový

2010-06-16T22:42:00.008+02:00

Nedávno jsme si udělali takový zvřecí víkend.
Nejprve jsme zavítali na již tradiční Hopsa hejsa do Brandejsa. Tam jsme potkali Nikolčino oblíbené Kuře, na které se těší celý rok. S Honzíkem si také rozhodně nenechali ujít kolotoče. :-) Honzík je velmi rád, že má vyrovnaného partnera na tyto akce. Zdá se, že Tobík v tomto ohledu nebude Nikolce konkurovat, jelikož je mu špatně občas i v autě....

S dalšími zvířátky jsme se seznámili u Baštů. (Tím tedy nemyslím děti, už vůbec ne nejmladší Justýnka, která byla tak hodná a nenápadná, že jsem jí úplně zapoměla vyfotit :-()
Oslice Ema je téměř tak dobrá modelka, jako náš Tobík. Donutit jí k pohybu byl ale téměř nadlidský výkon....

AVATAR

2010-06-11T00:29:00.009+02:00

Před asi půl rokem jsme se vydali do kina na "Ženy v pokušení". Nebylo jisté, zda seženeme lístky. U vedlejší pokladny byla obrovská fronta na film "Avatar". Nechápala jsem, proč? Honza zavtipkoval, že pokud nebudou lístky na Ženy, půjdem na Avatara. "Díky nechci, na žádný sci-fi se mi nechce,...."

Po půl roce jsem měla možnost shlédnout Avatara doma. Nechala jsem se přemluvit díky tvrzení, že naší švagrové Janě (Solnice) se to líbilo. "Hmmm, tak dobře, ale pokud se mi to nebude líbit, odcházím. Mám spoustu práce a 2 a půl hodiny je velká ztráta....."

Neodešla jsem. Nešlo to, byla to nádhera. Už velmi dlouho jsem nebyla z žádného filmu tak nadšená. Jediné na co jsem po skončení myslela, že to rozhodně musím vidět v 3D kině. Honzík domluvil operativně hlídání dětí u Zuzanky a vyrazili jsme do IMAXu na 3D Avatara. Byl to nádherný zážitek, něco tak dokonalého se jen tak nevidí. Je to nová dimenze filmu, propracované do nejmenšího detailu. Mohu jen doporučit. Nemá cenu na to koukat doma, stejně na to půjdete poté do kina :-)

Tímto se tedy přidávám do klubu Avatarmaniaků a velice se těším na další díly.

Na ukázku přikládám odkaz na píseň k Avataru.

http://www.youtube.com/watch?v=O4jYr4502M0&feature=related

Skok do reality

2010-06-10T23:17:00.007+02:00

S velikou radostí oznamuji, že se Vendě dnes podařilo dokončit vysokou školu. Huráááááááá. Moc jí to přeji a tímto i moc gratuluji....

Vendy, možná to tak (hlavně ke konci) nevypadalo, ale doteď to byla procházka růžovým sadem.....

Vítej v klubu a taky v tvrdé realitě, paní inženýrko :-))

Rozrůstáme se aneb řetězec navázán

2010-05-24T23:17:00.004+02:00

Stalo se již u nás v rodině pravidlem, že každý rok přibude jedno vnouče. Tak to jde již od roku 2002. Minulý rok se tento řetězec zdánlivě ukončil.

Ševčíkovi ale nelenili a před 14 dny vše dohnali. Narodila se jim krásná, zdravá dvojčátka:

Emma a Viola. Moc je do naší rodinky vítáme a přejeme především zdraví, lásku, pohodu a houževnatost. (Podrobnější informace si můžete přečíst u Zuzanky.)

Pavlínka je borec, těhotenství i porod zvládla na jedničku. V telefonátu bezprostředně po porodech (obě rodila přirozeně) zněla jako by je zrovna pořídila v Tescu. Vilém zněl kapku hůře, ale smysl pro humor mu rozhodně nechyběl :-)

Dle posledních informací se mají čile k světu, velmi dobře prospívají a mají rekordní přírůstky. (Na místo minimálního přírůstku 100g za týden přibývají 320g a 389g).

Moc a moc gratulujeme a těšíme se na seznámení :-)))

První za každou cenu

2010-05-17T15:01:00.002+02:00

Já: "Kolik nás teda jede do Čelákovic?"
Julinka: "Jedna, dva....." Pvní ukáže Julinka na sebe, potom na Nikolku....
Nikolka: "Ne, já chci být jednička! "
Julinka: "Budeš dvojka, ta je dobrá, " diplomaticky jí uklidňuje Julinka. "Jednička je neblbější."
Nikolka: " Já chci být nejblbější jednička!"

Co k tomu dodat? :-)

Pozdrav ze ZOO Praha

2010-05-05T21:17:00.001+02:00

Foceno přes kiosek v ZOO Praha

Jarní Olomouc aneb odvezli jsme vše

2010-05-05T00:55:00.007+02:00

V půlce dubna jsem se vydali po dlouhé době (naposledy Vánoce) do Olomouce. Zuzanka s Markem odjeli dobít baterky na týden do Francie a tak v Olomouci přibyly další tři děti a jeden pes. Aby jich tam nebylo málo, přijeli jsme - tedy až ve čtvrtek - i my. (Celkem 7 dětí a 4 psi.)

Na úvod nemohu nezmínit hru na nemocnici, kterou jsme hráli doma, hned po našem příjezdu. Každé dítě kromě Terezky bylo doktor určité specializace (sami si vybrali - Sárka - kardioložka, Kryšta - rentgenolog, Juli - oftalmolog (myslím), Niki - pediatr, Terezka - zdravotní sestra pro všechny), což všem náramně vyhovovalo. Byla jsem z nich nadšená, jelikož výborně spolupracovali a chovali se k pacientům opravdu zodpovědně. Tak komplexní péči, rychlost a ochotu byste hledali málokde. Nemocnice prošla různými proměnami a vzhledem k aktuálnímu tématu Pavlínčino těhotenství s dvojčaty, se z ní nakonec stala porodnice. Rodilo se ostošest, těhotní nakonec byli úplně všichni... Jelikož jsme byli asi kapku hluční, přišel taťka (ležel kvůli nemoci), zrušil smlouvy s pojišťovnami (či co) a milou nemocnici zavřel :-).

Jako na potvoru se zrovna v TEN čtvrtek probudila po 200 letech islandská sopka a přítomnost sopečného prachu nás v následujících dnech donutila k pokračování interiérové zábavy....

V rámci udržení dětí doma jsem tedy navrhla pečení housek. Děti byly nadšené, já zpočátku také. Po následném upřesnění pravidel, které slyšel až taťka v ložnici, se spolupráce velmi zlepšila a děti přichystali výbornou večeři. Velčáci pracovali téměř samostatně, Kryštof byl překvapivě nejlepší klasický houskař. Maláků se naštěstí ujmula mamka :-). Fotodokumentace je pouze z výroby, jelikož potom jsem šla uložit Tobíka a než jsem se vrátila, téměř vše bylo fuč :-))

Dalším velkým okamžikem byl páteční "příchod" nového člena Ševčíkovic rodiny v podobě kapku většího auta. Děti prozkoumali opravdu vše....

Také jsem s Nikolkou a doprovodem zajeli do centra ke kadeřnici a na poštu, z čehož se stal nakonec docela pěkný výlet. Všichni byli velmi ukáznění, jen Nikolka byla v autobuse nepřeslechnutelná....

K Olomouci již tradičně patří mamčin kočárek a tolik oblíbené zalévání.

Nakonec dorazila i Zuzanka s Markem a u fotek s vínkem a sýry jsme se na chvíli mrkli do Francie.

No a co vše jsme si odvezli? V pondělí jsme odjížděli s počínajícím zánětem spojivek u Tobíka, který se tak přidal k dalším třem dětem se stejným problémem. Následně jsme zjistili a sami se přesvědčili, že tento zánět je silně infekční. Po týdnu ho měla Nikča i já, Zuzanka od svých dětí také. (To byl také jeden z důvodů, mé absence na blogu.) Tobík si také nezapomněl přibalit svůj již tradiční kašel :-(.

No, nyní jsme už zase celkem v pohodě, tak kam vyrazíme? :-))

Salón u Jirešů

2010-05-02T23:51:00.002+02:00

Omlouvám za drobnou pauzu, která byla způsobena mou večerní zaneprázdností. Domácnosti jsem se taktéž nevěnovala a ta dopadla značně hůře než blog :-)) Ale nebojte se vše brzo doženu....

Jako náhradu Vám nabízím jeden volný vstup do našeho rodinného salónu. Nabízíme služby naší přední kosmetičky a vizážistky Nikolky a dále kadeřnické služby našeho profesionálního kadeřníka Honzíka. Přijďte a nechte se hýčkat :-)

Níže foto:

Model pro těhotné maminky čekající dvojčata (Pavlinko, ještě bys užila na pár dní :-))

Kosmetička přistižena aneb Face painting by Niki

Kadeřník Honzík a VIP zákaznice

Velikonočně jarní tvoření

2010-04-14T23:40:00.009+02:00

Trošku opožděně, ale přece :-)

O Velikonocích vždy odjíždíme na chatu na Borkách, kde se krásně provětráme na čistém vzduchu, přejíme se výborného mazance od babičky a v neposlední řadě společně s ostatními ženami a dětmi malujeme vajíčka. Letošní Velikonoce tomu tak ale nebylo. Poprvé jsme zůstali doma. Trochu jsem se té změny obávala, ale nakonec to dopadlo výborně.

První jarní dekoraci vytvořila Nikolka se Zuzankou - nádherně nazdobily větvičky kroucené vrby ozdobami z korálků. (Kousek je vidět na první fotce.)

Doma jsme potom zkoušeli ozdoby ze samotvrdnoucí hmoty. Pracovalo se s ní výborně, mě o to lépe, jelikož jsme věděla, že tvrdne opravdu rychle a nejsou tedy možné žádné prodlevy. (Jupíííí.)

Večer jsem se odreagovala u tvoření dekorace na dveře a další večer jsme se s Nikčou pustily do barvení (v našem případě spíše zdobení) vajíček. První vajíčko Nikča ozdobila voskem, ale jelikož to bylo časově náročné, vytáhla jsem starou dobrou pistoli (tavnou) a můj dekorační kufřík a to byl jiný fofr. Nikolka byla nadšená, a čím později bylo, tím více ožívala a rychleji pracovala (to má asi po mě, mám to tak taky, ale ty rána...) Lítala, stříhala, lepila, no šlo nám to náramně. A originální vajíčka v moderním jarním outfitu byla na světě :-)

Honzík upletl Tobíkovi i sobě pomlázku. Tobíkovi se to moc zamlouvala. Na Velikonoční pondělí, ale už tak odvážný nebyl..... Tatínek to za něj musel dohánět :-)

Nikolka šlapačková

2010-04-06T21:53:00.003+02:00

"Mamíííí, já chci šlapačky, prosím...." Aneb z jednostopého odrážedla rovnou na kolo bez koleček. Doporučuji. Rozjezd tedy ještě sama nedá, ale potom jede jak drak a vypadá, že se jí to snad i líbí :-)))

"A až pojedeme za babičkou Helou (Borka), tak budu jezdit pořád dolů a nahoru a zase dolů....". (Minulé jaro děti včetně Nikči na odrážecím kolečku jezdily od chaty dolů "šusem". Moc se přitom bavily, my jsme trochu trnuly, ale byly jsme rády, že se samostatně baví a velmi dobře unaví....)

Hollywoodský úsměv

2010-04-06T21:25:00.006+02:00

Dámy, už jste se pokochaly? Tak teď šup na čtení :-)))
To, že Nikolka dobře spolupracuje u lékařů, je nám dobře známo. Neznám u ní žádné protesty, vřeštění, není nutné jí "zalehávat". Prostě jí okomentuji, co se děje a ona drží. Asi ví, že je to potřeba, co ale ví zcela určitě, že u zdravotní průkazky vždycky najde něco na zub.....
U zubařů to tak valné doteď nebylo. Ale návštěva minulý týden předčila všechny moje očekávání. Paní doktorka, která nám byla přidělena na preventivní prohlídku místo našeho chirurgií vytíženého kamaráda doktora, byla velice příjemná. Nikču i mě (Honzíka asi taky....??) si hned získala. Byla velice pečlivá a trpělivá. Ve finále u ní Nikolka absolvovala klasickou zubní hygienu s elektrickým kartáčkem i ultrazvukem. (Na některých místech se jí dělají flíčky buď díky špatné technice čištění nebo díky bakteriím vznikající u někoho na mléčných zubech.) Celých asi 15 - 20 minut vydržela s otevřenou pusou, nemukla, nehnula se, neprotestovala proti hnusné, pálivé pastě, prostě spolupráce na jedničku s hvězdičkou.
Zoubky má nádherně bílé, Tom Cruise se může jít zahrabat :-)!!!

Tobík absolvoval prohlídku také, tam to ZATÍM tak slavné nebylo. Asi se styděl před paní doktorkou, jelikož moc zubů zatím ještě němá. Příště to na ní dozajista vybalí.....

Zamezovač šťourání

2010-03-26T00:07:00.002+01:00

Šťourá se Vaše dítě v nose? Nezoufejte, máme pro Vás jednoduchý návod, jak si vyrobit výborně fungující zamezovač šťourání.

Potřebujete:

kelímek od malého jogurtu (obsah dítě slupne na svačinu)
brčka 5 ks - rozstříhat podélně na tenké proužky
20 cm tenké gumičky
fixu

Jste zajisté inteligentní matky či otcové, jednoduše si jej vyrobíte dle přiložené fotky :-) Jak vidíte je velice spolehlivý a dítě jej nosí dobrovolně....

Co vymyslíme na okousané nehty??? (Nikča mě asi nepochválí, až si to jednou přečte....)

Náš první jarní den s mašlí

2010-03-25T01:15:00.002+01:00

Dnešek byl pro nás opravdovým PRVNÍM jarním dnem. Po téměř 2-týdenní interiérové zábavě (ufff) jsme dnes konečně mohli vyrazit na malinkou chvilku ven. Byla jsme dost natěšená, i přesto mě kapku rozhodila diskuse s Nikolkou na téma MALÉ kozačky versus normální boty. Po čtvrt hodině nakonec ne příliš ochotně svolila a ty "správné" boty si obula. (Na sekundu mě problesklo hlavou, zda snad nebyla lepší ta interiérová zábava - NEEEE.)

Vše ale bylo jak mávnutím proutku zapomenuto, když Nikolka vysmahla PRVNÍ v praxi aplikovanou, zcela samostatně a dobrovolně vytvořenou MAŠLI. (Autor foto: Niki)

Oba se na chodbě chovali jak dostihoví koně před vypuštěním na trať. Nikolka ještě pronáší nechápavý dotaz, zda jsme nezapomněli kombinézu....PŘIPTAVIT, POZOOOOR.....

START! Stádo vypuštěno!

Zdá se mi to nebo ne, oni tak hrozně vyrostli.... To jarní oblečení, to že Tobík už chodí, ta vzájemná spolupráce, radost, že jsou venku, nemohla jsem z nich spustit zrak.

Tobík byl venku jak Alenka v říši divů. 2x už tedy "šel" na parkoviště, ale tohle bylo něco úplně jiného. Může se zastavit u každého kamínku, větvičky, auta, popelnice. A hlavně běhat si kam se mu zachce (téměř)....
Nikolka zkušeně ukazuje Tobíkovi veškeré "novinky", vysvětluje pravidla silničního provozu, které bratr tedy vůbec nechápe. Já pro změnu vysvětluji Nikolce jednoduché pravidlo týkající se letících kamínků...

Tobík se poté nechal zlákat tvarohovou taštičkou a usedá téměř dobrovolně do kočáru. Usíná jak špalek.
S Nikolkou stříháme větvičky zlatého deště a spokojené se vracíme domů. Byla to paráda :-)

Rej masek

2010-03-25T00:00:00.001+01:00

Úterý se neslo ve znamení MASEK.

Nikča, si moc přála masku myšky domácí. Jak řekla, tak bylo a to asi za 5 minut :-)). Ha, není nad dobrý nápad. (Těch 5 minut jsem dost ocenila - hlavně po noci strávené nad šitím voděodolné masky kočičky pro Julinku do plavání...aneb jak mamka říká, dobrovolnosti se meze nekladou :-)).
Zjišťuji, že masky vyrábím OPRAVDU RÁDA. Baví mě to, trošku si popřemýšlím a hlavně, myška domácí poslouchá na slovo, neodmlouvá a ochotně plní úkoly :-) . Jupíííí.

Tobík si na rozdíl od Nikolky ani žádnou masku nepřál, ale bohužel, byla mu přidělena. Vyfasoval masku od paní doktorky a to opět masku inhalační.
Moje představa (či toužebné přání), že "jarní" nemoc si děti už odbyli v únoru byla asi dost naivní. S 6-ti denní teplotou a hnusným kašlem padla první Nikolka, poté dokonce já a nakonec, a to nejhůř Tobík....
Když to shrnu:
Zatím co Nikolka se po nasazení masky stává lehce ovladatelnou, u Tobíka je efekt přesně opačný....

Co je šeptem, to je čertem!!!

2010-03-24T22:48:00.001+01:00

Přistižen při činu

2010-03-17T23:56:00.004+01:00

Jak asi většina z Vás na vlastní kůži poznala, máme HLUČNÉ děti (po kom???). Myslím DOST hlučné.

Je tedy nad slunce jasné, že je-li doma klid, NĚCO se děje. Něco, co děti náramně baví, něco, na co se pekelně soustředí, ......něco, co není úplně správné, něco, co je nejlépe ZAKÁZANÉ.

Pro tentokrát jsem přistihla při menším činech Tobiáška. Toaletní papír je Tobiáškova velice oblíbená hračka, papírové kapesníčky v krabici jakbysmet. Krabici od "vánočních" perníčků IKEA u babičky taky poznal bezpečně. Doma v nich ale ještě nikdy nenašel perníčky...

Uvidím, co to bude příště. Dnes se mě Nikolka s nohou v pračce a jiskřičkami v očích ptala, jestli tam může vlézt? NEEEEEE!!!

Ona by se tam stejně nevešla....

.....Ale Tobík by mohl?!!!??

Recept na milé děti

2010-03-14T11:00:00.010+01:00

Tuhle si to tak Nikolka míří ze záchoda a říká mi něco o prkýnku. Hrkne ve mě a 4x se znovu a znovu ptám, cože? Slyším dobře??? Kroutí hlavou a 4x to trpělivě vysvětluje nechápající matce. HA!!! Opravdu řekla R. Už neříká plkýnko.... Není to ještě úplně dokonalé, ale zlepšuje se každým dnem a dokonce si velice oblíbila používání slůvka PROSÍM :-). (Pozoruji stejnou věc jako např. u Terezky, začíná používat "R"všude, např. teprota.)

Zdá se, že to bylo přesně to, co už dlouhou dobu hledala. Potřebuje být (jako každý a především jako bratr Tobík) neustále chválena. A teď to má. Má něco, čím trumfne bráchovo chození. (Tobík už začal chodit po nohách, do teď praktikoval chůzi po kolenou.)

Chválíme HO když chodí, JÍ zase když mluví.

Síly jsou vyrovnané = sourozenecké vztahy předpisové (téměř).

Že bychom to aplikovali i u rodičů? :-)

Máme rádi velké věci aneb začátek roku 2010

2010-03-13T23:52:00.180+01:00

Tak Vás tady pěkně vítám. Po vzoru mých sester a dalších nevytížených maminek na mateřské dovolené jsem si dovolila také založit náš rodinný blog. Nečekejte žádná velká díla, někdy jsem ráda, že dám do kupy nákupní seznam.....

Úvodem bych shrnula začátek roku 2010 asi takto: velké množství sněhu, velké nadšení, velká legrace, velké teploty, ale i velké pokroky :-))

V lednu napadlo veliké množství sněhu a to i u nás. Zařádili si malí i velcí :-)

Potom už to taková legrace nebyla. Nikča lehla s angínou a Tobík se ujal role ošetřovatele. Poté se role obrátily...

Ani zdatné a šikovné ošetřovatelce Nikolce se Tobíkovy teploty nedařilo srážet a tak jsme skončily u MUDr.y. Po naměření CRP 319 nás hospitalizovali v Brandýské nemocnici. Tobík měl virový zápal plic a my se 6 dní "dovolenkovali" v nemocnici. Tobík byl statečný, zdravotnický personál ještě více :-). 5. den v nemocnici se už i smál... Nikolka se velice dobře adaptovala u Řebíčků.

Užili jsem si velké legrace při bruslení ve Vinoři, při přípravách již méně. Nikolka fungovala jako samostatná jednotka ve Vinoři perfektně, se mnou už to šlo hůře. Potvrzuji tímto tedy existenci tzv. nervového plynu, který uniká nejen v šatně školky, ale i u nás. Mám důvodné podezření, že uniká ze mě a v kombinaci s Tobíkovým plynem je pro Nikolku zcela paralyzující.

Na oplátku Zuzance, jsme si nechali u nás přes noc poprvé alespoň Julinku. Dámy se dobře pobavily, hlavně při "opravování" střechy svého domečku.

Poté jsem si prodloužila víkend s dětmi v Rokytnici a Kostelci a za milé společnosti všech možných Jirešáků, tam strávila celý týden. Užili jsme si "posledního" sněhu. Nikolka poprvé stála na lyžích a naučila se trošku zatáčet, a to pouze na stranu, kde se nacházela taška s čokoládou.

Tobík udělal velký pokrok v chození po nohou, na koberci v Kostelci se odvázal a opustil svoje oblíbená kolínka (nebo, že by ho to na koberci pálilo???).

Nemůžu nezmínit, že obě děti velmi dbají na to, aby babička z "Postelce" šla s dobou a nehromadila méně moderní kusy keramiky a tak jí značně pomohly se této keramiky zbavit. Tímto se babičce omlouvám především za tu mističku, která byla docela hezká a za to ucho slona z dovolené.

Pyžámko po tatínkovi. "To si vezmu domů, jo mami?" :-)